Vím, jak se bojíš.

Asi nejhorší je napsat vždy první slovo, nebo větu, nebo nadpis. Začnu tedy vzpomínkou.

Rozhodnutí, nebo zvědavost, naléhavost, to už nevím, jen vím, že jsem se těšila na první víkend, který prožiji s těmi, kteří se něčeho bojí. Nakonec zůstalo u hudebního názvu, který trochu zakryl pravý význam tohoto setkání. Musím podotknout, že hudba a zvuky nám moc pomohly a pomáhají dodnes i při jiných činnostech, ale o tom později.

Vím, jaké to je, když jsem se obávala. Když jsem se bála říci něco za sebe. Bylo zvláštní pozorovat ostatní a sebe, když se někdo na něco zeptal a já odpověď znala ve své hlavě, ale nikdy jsem ji neřekla. Pak ji někdo pověděl a já si nadávala, proč jsem to neřekla, když jsem to věděla. Bála jsem se, že to třeba někomu bude připadat divný, nebo špatný, nebo budu souzena, ostatně, jako vždy a to je vzpomínka ze školy. Pamatuji si posouzení i od prarodičů, protože jsem nikdy nebyla taková, jakou si mě chtěli vychovat. Napříč celou naší rodinou se chlubili s jednobarevnými diplomy a já pokulhávala jen s diplomy za malování, nebo za lepení kanagonem šiškové a žaludové hodiny, nebo taky předposlední místo v běhu na 2 km. Ten běh mi fakt nikdy nešel a to jde i znát na mé fyzické části těla – břicho. „Mno dobře, nebude ze mě atletka, ani baletka, ani nikdo, kdo se zájmem honí svalové výkony. Budu malovat!“ Vždycky jsem se dívala na tátu, když maloval a pak jsem to zkoušela po něm. Nešlo mi to tak lehce, jako jemu, ale bavilo mě to. A navíc, nikdo z rodiny nemaloval. Jen táta a já! Pamatuji si, jak jsem všem malovala do památníčků a malovala i za ty, kteří to neuměli, takže otisk mého výtvarného umění zůstal mezi dalšími stránkami malého, cizího diáře a nikdo se nikdy nedověděl, že jsem to malovala já. Taky si pamatuji na slohové práce a možná od té doby jsem zapochybovala a utvrzovala v sobě pocit nedostatečnosti se strachem projevu. Přečetla jsem paní, vlastně soudružce učitelce svoji slohovou práci. Byl to příběh, který jsem zažila a tak moc mě bavilo o něm psát a tak moc jsem se těšila na výbornou. „Za čtyři a sednout!“ Premiantka třídy, která byla u paní soudružky oblíbená, protože měla tatínka lékaře a soudružka učitelka k němu často chodila, dostala opět za jedna s hvězdičkou a možná i podtrženou a to měla oproti všem příběh krátký, o ničem. Tak v tu dobu to asi začalo. Bylo mi asi jedenáct a to jsem netušila, že za pár měsíců přestanu úplně mluvit na nějakou dobu, protože odešel ze světa můj kamarád, parťák, učitel, Táta!

Ticho..........ticho uvnitř mé hlavy, myšlenek i vymýšlenek... ticho zvenčí, ticho v domě, v pokoji, ve skříni, kde byly všechny tátovy štětce a plátna. Jen vůně olejových barev, tabáku a županu. A zase ticho!

Už ničemu a nikomu nevěřím. Nevěřím učitelům, doktorům, ani premiantům třídy. Nevěřím na překonání smutku nějakými náhražkami v barevných obalech, ani na gumové panenky, kterým se říkalo chodičky. Nevěřím na to, že mám věřit a proto je všude ticho. Bojím se. Mám strach. Obavy. Všechno se rve do podvědomí a zapisuje se, aniž bych hlídala čísla stránek. Tak a mám zaděláno na vše, co bude souviset s mým propojením s venkem, protože Já se nemohu propojit se svým vnitřkem. Tak mám zaděláno na všechny další nerozhodnutí, obavy a neotevřenost a na vyčkávání. Tak mám zaděláno na to, že to sama nezvládnu.

Nebojte, zvládla jsem vše...... to, co pociťujete někdy vy, to znám moc dobře.

Znám to tak dobře, že už se není čeho obávat!

Povím vám jeden příběh. O tom, jak lidé přestali mít strach. Jak se jim měnily životy. Povím vám o tom, kdy a kde je ten moment rozpomenutí a jestli je to moment štěstí, kód, zázrak, vesmír, Země, nebo obrázek ze zapomenuté knihy, nebo číslo patra, které jste navštěvovali často. Budeme se vracet a přibližovat, vzdalovat a přitom budeme na jednom místě.

Budu vám vyprávět, jak se zázraky dějí a taky o tom, jak je vytváříme. Možná se někdo pozná, možná vám to pomůže pochopit to, co stejně dávno víte, možná vám to nedá nic, ale vím,

že všichni , kdo budou číst, budou se těšit dobrým změnám!

Povím vám všechno ….od prvního „Dobrý den!“

LSP

Pokračování příště

Vím, jak se bojíš

40 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše