Stačí tři

Aktualizace: 7. pro 2020

„Dobrý den,“ ozvalo se v telefonu.

„Četl jsem, že pořádáte nový workshop o zpívání, tak já se hlásím i s mojí kamarádkou!“

„Ona je operní pěvkyně, nepotřebuje se učit zpívat, ale chce přijít!“

A tím to vše začalo.

Už několik let před tím jsem pořádala workshopy na různá témata, tak jsem měla příjemnou základnu mých kamarádů, kteří chtěli vyzkoušet něco nového, proto se tento workshop připravoval s velkou radostí a zvědavostí, jak to sedne, nebo i nesedne.

Víte, když děláte něco poprvé, nemůžete očekávat, že se vše udělá samo a učíte se za pochodu, čeho se na příště vyvarovat, co zdokonalit. Musím ale také říci, že pracujete s lidmi, né se stroji, takže být dokonalý ve své práci můžete ve chvíli, když vámi projde tisíce lidí, kdy každý je jiný a pokaždé se vytvoří nová zkušenost.

Procházíte si každou situaci s každým člověkem a jako byste žili několik životů současně a to mi dělalo velké potěšení se na chvíli vzdálit od života svého.

Jako když jste herec, který má během jednoho natáčecího dne hrát více rolí.

Po zkušenostech, které jsem získala doporučuji každému být jen ve svém životě!

Na malinkou chvíli můžete nahlédnout jinému pod pokličku, ale nežijte jeho život. Čím víc minut, dní a měsíců to děláte, tolik roků nežijete své vlastní životy a pak to musíte dohánět.

A pak jste jinde, než byste měli být. Něco vám ujede, nebo ujíždí, nebo ztratí. Mnoho žen a mužů, ale spíše to byly vždy ženy, říkávaly: „Vždycky jsem se musela přizpůsobit, musela jsem vychovat děti, nemohla jsem se rozvést, kvůli dětem, nemohla jsem opustit práci, protože rodina je velká a muž nemá tak exkluzivní plat. Musím se starat, vařit, uklízet, běhat nakupovat, do práce, protože musím!“

Jinými slovy: „ Bála jsem se říci svůj názor, protože by byl křik, musela jsem s nimi být doma, protože muž pracoval, nebo chodil za zábavou, nemohu se rozvést, děti by mi to neodpustily a byly by nešťastné, nemohu opustit práci, protože se bojím najít jinou, všude říkají, jak si každý hledí svého místečka a kde by mě s dětma vzali do jiné práce? Musím vše dělat sama, protože jsem si je tak vychovala.“ Takové ženy mají často problémy s prsy a oblastí kolem pohlavních orgánů, kyčle. Vše se děje na energetické úrovni.

Termín psychosomatika :„psyché“- duše a „soma“ - tělo, nebo, jak říkávaly naše babičky: “Co na těle, to na duchu!“

Prsa – jako kojná, která musí být neustále připravena nakrmit všechny kolem sebe, protože to třeba dělala, nebo vůbec nedělala její matka. A když jsou děti dospělé, kojná se nemění. Stále je krmí, protože „Musí!“ Ony by se totiž bez kojné neukojili dostatečně. A proto milá maminka neustále pomyslně vychystává svůj energetický prs a pak mohou vznikat problémy právě v této oblasti. Časté slovo u těchto žen je musím, musíš! Tato slova a ještě jedna věta, která může mít mnoho různých slov, ale stejný význam - Nenechávej mě tu samotnou! Zůstaň se mnou! Tak to jsou lidé, kteří nechtějí, aby se jejich rodina, většinou dospělé děti stěhovaly mimo dosah rodiče. Moje babička by řekla: "Musí je mít pořád za zadkem, nebo u zadku." Takže pokud nechcete mít energetickou nerovnováhu v kyčlích, pusťte je, už je konečně poroďte!

Zdálo by se, že to nemá se zpěvem, hudbou a zvuky nic společného, ale má víc, než si myslíte.

Jak žijeme, tak dýcháme! Jak dýcháme, tak zpíváme! Jak zpíváme, tak žijeme!

Možná bych ještě dopsala, jak myslíme, tak žijeme. Jaká používáme slova, takový je náš život, tím jsme!

Máme z něčeho obavy a proto musíme mlčet, neprojevovat se, musíme nesmět, musíme vychovávat, musíme pomoci, musíme cvičit, učit, pracovat, líbit se, stihnout, ...pak je člověk vystaven určitému řádu musizmu, který někdy dogmaticky předhazuje ostatním, protože nemůže sám „štěkat“ jak by chtěl.

Málokdy jsem slyšela od těchto lidí slovo volnost-pohyb.

Začarovaný kruh, kterým se běhá stále dokola. Je jedno, zda ten kruh vytváří trojúhelník, nebo čtverec, šestiúhelník, či jiný geometrický, pravidelný tvar. Čím více bodů nastavíme v kružnici, tím menší prostor v ní máte pro sebe. Čím je vše jednodušší, tím větší máme prostor na „dýchání!“ Proto stačí tři! Zapamatujte si to!

Než se ale pustíme do dalšího pokračování v tomto blogu, kdo chce, napište na papír, jak často a u čeho vyslovujete citoslovce CHJO, ACH JO. Příště to rozebereme.

Pokračování příště


39 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše