Mám na všechno

Aktualizace: lis 18

Je konec podzimu. Ani pořádně nevím, jak se listy na stromech zbarvily, opadaly, odlétly.

Je konec podzimu a já přemýšlím, jaká bude zima. Jaký bude začátek roku a vlastně celý příští rok. Vím jen, že bude vše jiné, neznámé, začínající. Jsme všichni vyčerpaní.

Vyčerpaní tím vším, co se děje. Dějí se dějiny!

Všichni touží po změnách k lepšímu, volnějšímu způsobu sebevyjádření. Cenzury strachu ještě na ústupu nejsou a drží nás ve svěrací kazajce, jako když chytnete křeč, která nechce povolit. Nehýbat se - nebude to bolet. Stačí malý pohyb a znovu nastupuje bolavá paralýza. Chceš se nadechnout, ale nejde nabrat z plných plic všechen vzduch, protože je ho tam málo. Dýcháme tak povrchně, dýcháme, aby nás nebylo slyšet. Dýcháme tak, aby nás to nebolelo víc.

Mám více času na přemýšlení a myšlenky se houpou a mísí, jedna překrývá druhou, vzdalují se a zase přibližují, plazí se po sobě a trhají se, koušou do sebe, jako dravci a chtějí se strávit navzájem. Myšlenky, které vpouští do svého odstínu míň, nebo víc sytosti a některé ztrácí jas, jiné září, jako odraz slunce na ranní hladině.

Mám více času poslouchat v sobě, všechny žaludeční šťávy z minulosti.

Mám více času na všechno to, na co jsem čas nikdy neměla. Čas neexistuje!?

Tak tedy:" Mám více na všechno to, na co jsem nikdy neměla."

Myšlenka bez hranic právě proběhla kolem mé, celé hlavy a líbí se jí ta volnost pohybu.

Čím víc se pohybuje, tím víc jsem pevnější.

HSD



13 zobrazení